Historie obvodu
Křimice a okolí byly osídleny již před asi sedmi tisíci lety, tedy v mladší době kamenné, jak potvrdily nedávné archeologické nálezy. Osídlení se překrývalo v mnoha vlnách a zpočátku nebylo podle našich měřítek stálé. Blízkost řeky Mže přitahovala osadníky i v dalších tisíciletích, v 10. století n.l. zde bylo slovanské osídlení.
K trvalému osídlení zde dochází ve 13. století a z té doby pochází i jméno podle rodu zakladatele, Crima, Kříma, Křimice ves lidí Křímových.
První písemně doložená zpráva o Křimicích je z r. 1245 z majetkových knih, kdy zde žil Půta z rodu Drslaviců. Další písemné zprávy máme až za přibližně 130 let, kdy se jako majitel vsi připomíná plzeňský měšťan Pertold Nysl, jehož rodu patřily Křimice až do r. 1448. Statek spravovala jako poslední z rodu Nyslů paní Kunhuta. Odkázala jej plzeňskému měšťanu Václavu Točníkovi, původem z Klatov, který přesídlil z Klatov před sílícím husitským hnutím.
Točníkové zbohatli, byli povýšeni do vladyckého stavu a obdrželi erb. Již tehdy zde vařili pivo a konkurovali plzeňským měšťanům. Po smrti posledního Točníka r. 1621 zdědil Křimice jeho nevlastní syn Jan Strojetický ze Strojetic (postavil r. 1646 kapli na Horničce) a po jeho smrti zdědil Křimice jeho přítel Sezima z Vrtby. V držení Vrtbovců jsou Křimice až do r. 1830, kdy bylo panství odkázáno rodu Lobkowiczů.
O rozvoj křimického panství se zvlášť zasloužil zemský soudce František Václav z Vrtby , který již značně zchátralou tvrz, o které je první zmínka až r. 1498, nahradil r. 1732 barokním zámkem s rozsáhlým parkem, oranžérií a velkým hřebčincem. Nádvoří a zdi zámeckého parku dal vyzdobit barokními sochami řeckých bohů od Lazara Widmana . Na nádvoří je jezdecká socha sv. Jiří od téhož autora, která je již desítky let ukryta pod bedněním. Hodnotná je dnes zrestaurovaná socha piety v parku před zámkem s nově upraveným okolím. V roce 1811 došlo k přestavbě zámku v empírovém slohu. Zámek byl v nedávné době navrácen rodině Lobkowiczů a je částečně opravován.
V novodobější historii došlo k rozvoji Křimic v období průmyslové revoluce. Byl postaven nový pivovar, mlýn s elektrárnou, cukrovar. To byly podniky navázané na velkostatek. Věhlas si léty vydobyla zelenina, spojovaná nerozlučně s Křimicemi – zelí. S rozvojem blízké Plzně došlo i k růstu počtu obyvatel v Křimicích a to si vyžádalo i postavení základní školy, ve které se začalo vyučovat r. 1868. Ve školním roce 1916 –17 sem chodilo rekordních 310 dětí.
Mezi dvěma světovými válkami se rozvíjel i spolkový život (Sokol, hasiči, dělnická tělovýchovná jednota, Občansko – hospodářská beseda a jiné spolky).
Po druhé světové válce byl charakter obce jen částečně zemědělský, obyvatelstvo nacházelo zaměstnání v blízké Plzni. Po připojení k Plzni r. 1976 se obec postupně proměňovala v okrajovou čtvrť města s důrazem na bydlení. Po r. 1990 se zde zvyšuje počet živnostníků a malých i větších firem. V posledních letech se vzhled obce zlepšuje, přibývá obytných domů i objektů k podnikání.
